Cesta k nezávislosti
Děti v sobě mají zakořeněnou touhu po samostatnosti a mnohdy jsme to my rodiče, kdo brání jejímu naplnění. Pokud budete dělat všechno za ně, do života je moc nepřipravíte. Pocit prohry a zklamání, stejně tak úspěchu a radosti, si musí prožít samy v sobě. Právě tak se postupně naučí být nezávislými. Co je k tomu z vaší strany potřeba?
Podpora
V soběstačnosti je dobré je podporovat už odmalička. Jakmile začnou zkoušet chodit, jíst, oblékat se a opakují často větu: „Já sám“, je na čase je v osamostatňování podporovat. To mimojiné pomáhá rozvíjet i jejich soustředěnost, koordinaci a učí je poradit si s novými dovednostmi. Mnohdy to může znamenat velkou trpělivosti pro obě strany, ale radost z toho, když něco samy překonají, vyřeší problém, nebo poprvé překonají strach ze samoty, je pak o to větší. Když je budete na jejich cestě k nezávislosti podporovat, pak je dost možné, že vám v pěti letech připraví první snídani a v deseti bez obav přespí u kamaráda.
Zapojení
Začít můžete už v batolecím věku, kdy je lákají dělat běžné denní úkoly, které vidí u vás. Věšení prádla, utírání nádobí, zalévaní, zametání a podobné činnosti. Nelpěte na tom, jak dlouho bude taková pomoc trvat, ani na dokonalosti. Ocenit můžete i dílčí výsledek, nejen ten konečný. A také nástrahy, které muselo dítě překonat. Pomůže mu to v objevování světa a v budoucnu k dosahování úspěchu. Aktivity volte úměrně jeho věku. Rozpálená žehlička a ostrý nůž malým dětem do rukou samozřejmě nepatří.
Připravenost
Názorně dítěti ilustrujte, jak má vypadat výsledek a vysvětlete mu kroky, jak ho dosáhnout. Pak ho nechte samostatně činnost vykonávat. Nezasahujte do procesu tvorby, jen se snažte eliminovat nebezpečí a zpoza ho kontrolovat. Kdo z nás má rád, když mu někdo diktuje, co má dělat. Místo rozkazovacích vět jako např.: „Vezmi kraťasy!“ se raději zeptejte: „Chceš si dneska vzít dlouhé kalhoty nebo kraťasy?“ Možnost volby podpoří jeho umění samostatně se rozhodnout. Tato drobná rozhodnutí ho naučí překonávat překážky.
Pochvala
Možná si vybavíte situaci, kdy jste na místo ocenění dítě pokárali. Rodiče někdy upínají pozornost jiným směrem, nesoustředí se na pokroky, ale vnímají více neúspěchy. Pochvalu vždy doplňte objetím, pusou nebo poplácání po rameni, posílíte tak jejich sebeúctu. Když to nebudete dělat, nikdy nebudou zcela nezávislé. Pokud se jim něco nedaří, naučte je, že si z toho nemusí dělat těžkou hlavu. Proberte a vyhodnoťte, co se stalo. Analyzování situace se jim bude do života jenom hodit.