Deprese u dětí

Maskovaná deprese

Projevy depresivního syndromu v dětském věku jsou v mnohém podobné symptomům postižených dospělých, ale v něčem se mohou odlišovat. Často se hovoří o tzv. maskované depresi. Místo typického smutku se může u dítěte projevit hyperaktivita nebo nápadný útlum, agresivita, zlost, podrážděnost, u školáků zhoršený prospěch či somatické příznaky jako například noční pomočování, zvracení, únava. Děti mohou na „duševní“ úrazy reagovat od raného věku, a to různě intenzivně. Pokud trpíte vy nebo váš partner depresí, pak je velmi pravděpodobné, že k depresi může (ale nemusí) inklinovat i vaše dítě. Ovšem nejen geny jsou zodpovědné za nástup depresivních stavů.

Geny nebo prostředí?

V mnoha případech za to může právě prostředí, ve kterém se dítě pohybuje. Mohou to být stálé hádky rodičů, tresty (nejen fyzické, ale i psychické), šikana ve škole a podobně. To všechno může spustit depresi. Poznat ji můžete u starších dětí například z výrazného nechutenství (nebo naopak přehnaného přejídání), poruch spánku nebo zvětšující se závislosti na mamince. A myšlenky plné smutku mívají už i předškoláci. Začnou omezovat komunikaci s okolím, ve školce posedávají stranou od ostatních dětí, stěžují si často na bolest bříška a lékař nenajde žádnou fyziologickou příčinu. Děti se prostě přestanou radovat ze hry či jiné činnosti. Jiné děti, již ve školním věku, mohou vyrůstat v harmonii, a přesto berou antidepresiva – to proto, že si samy na sebe kladou vysoké nároky, bývají to děti citlivé, které chtějí dělat rodičům jen radost.

Dá se vyléčit bez odborníků?

Samozřejmě můžete nejdříve nějakou dobu počkat, jestli smutná nálada nepřejde. Pokud ne, pak zkuste přemýšlet, jestli nekladete na dítě vysoké nároky, zda není unavené nebo jestli třeba nemá nějaké problémy ve škole. Odborníka vyhledejte ve chvíli, kdy ještě úzkostný stav nepřechází do stavu deprese. Tyto hranice nemusí být patrné a nemusíte je ani postřehnout, proto raději navštivte lékaře neurologa nebo psychiatra, nebo se poraďte se svým pediatrem. Návštěvy odborníka se nemusíte bát. Deprese je v dnešní době dobře léčitelná a pokud se jedná o skutečnou depresi, sami doma s ní nic nezmůžeme. Většinou je zapotřebí návštěvy u psychiatra, který vede vaše dítě a zná vaši rodinu, zajistí též psychoterapii a pomůže i s léčbou a často je pak ve spolupráci s psychologem.

Rady autorek:

Sledujte své dítě, pozorujte jeho reakce, často s ním povídejte, mějte o něj zájem (hlavně jej projevujte) a pomáhejte mu překonávat „tuto krizi“, ať má pocit bezpečí. Buďte u něj kdykoli s radou, aby se mohlo lépe přenést přes pro něj neřešitelné situace. Důležitá je přiměřená strava, která by měla mít dostatek vitaminů a málo obávaných „éček“. Děti by se měly hodně hýbat, a to na čerstvém vzduchu. Důležitý je také spánek a dostatek odpočinku. Snažte se na děti nepřenášet svoje stresy a neúspěchy, nekřičte na ně a chovejte se k nim laskavě. Nepovedlo se jim něco ve škole? Netrestejte je, a už vůbec ne fyzicky. Učte se s nimi komunikovat – problémy řešte, neodsouvejte je na „jindy“. A co byste rozhodně neměli dělat –přetěžovat děti úkoly, povinnostmi či kroužky. Někdy se to nezdá, ale i když to můžete myslet dobře, přetížení dětí se může projevit všelijak a vyústit může až v depresi.

Rada maminky:

Maminka Jana (32), syn Honzík (6)

Když jsme se s otcem Honzíka před 3 lety rozváděli, Honzík se najednou stáhl do sebe, byl jakoby zpomalený, opožďoval se ve vývoji, respektive, jako by se ten vývoj zastavil. Stěžoval si na bolesti bříška, byl smutný, nechtěl si povídat, mazlit se, číst pohádky, přestal se zajímat o věci, o které se předtím živě zajímal. Odmítal chodit do školky… Zašli jsme s ním k dětskému psychologovi, který konstatoval, že jde u Honzíka o dětskou depresi. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, že by tak malé dítě mohlo trpět depresí. Ale prozatím navrhl psychoterapii, teprve když by se situace zhoršila, tak by doporučil nasazení léků na depresi. Kromě psychoterapie jsem také využila alternativní medicíny a začala jsem využít hojně aromaterapii, na polštář jsem Honzíkovi vždy před spaním kapala levanduli a pomeranč, který jsem taky přes den rozstřikovala po bytě. Vařila jsem také každý den Honzíkovi bylinkové čaje, hlavně z meduňky a masírovala jsem Honzíka mandlovým rostlinným olejem, do kterého jsem nakapala geránium, pomeranč a lemongras. Vždycky se pak Honzík cítil lépe.