Epilepsie u malých dětí a školáků

Jeden nebo více epileptických záchvatů prodělá v průběhu života až osm lidí ze sta, což není málo. Mnoho těchto záchvatů je však vyprovokováno například horečkou, otravou nebo zánětem nervového systému. O epilepsii se hovoří až tehdy, když se záchvaty opakují spontánně, bez provokačního faktoru. Aspoň jeden záchvat prodělá kolem 5 % dětí a u dětí se také epilepsie častěji vyskytuje, postihuje zhruba 3 %. Záchvaty se často objeví už v dětství a mnoho forem epilepsie se také v dětském věku „vyhojí“.

Kritické první tři roky

Jako kterékoli jiné chronické onemocnění však může negativně ovlivnit vývoj dítěte. Nezralý mozek je totiž náchylnější ke vzniku epileptických záchvatů, je také zranitelnější, ale na druhé straně má větší možnost se s poškozením vyrovnat. Z vývojového hlediska jsou nejkritičtějším obdobím první 3 roky života. U kojenců může v souvislosti se záchvaty dojít až k dramatickému zvratu, kdy se hovoří o epilepsii katastrofické. Poškození mozku se projeví zpravidla zpomalením až zástavou psychomotorického vývoje, mentálním defektem, případně poruchou chování nebo učení. Tam, kde je příčina obtíží známá, se hovoří o epilepsii symptomatické. V mnoha případech, a převážně jde o epilepsie, které začínají v dětském věku, se žádné odchylky v mozku neprokážou a k rozvoji záchvatů může výrazně přispět genetická dispozice. Tato skupina se označuje jako epilepsie idiopatická, její průběh bývá podstatně příznivější.

Dá se na nemoc vyzrát?

Léčba epilepsie zahrnuje zejména podávání antiepileptik spolu se správnou životosprávou. Léky byste dítěti neměli nikdy sami vysazovat, přestože dítě třeba dlouhodobě záchvat nemělo, náhlé přerušení může vést k novým záchvatům, nebo dokonce v životu ohrožujícímu dlouhotrvajícímu záchvatu s křečemi a bezvědomím. A co zahrnuje správná životospráva? Zejména pravidelný spánkový režim (vyhýbat se nevyspání), abstinence alkoholu (to se týká samozřejmě dospělých) a u některých vnímavých nemocných třeba i vyhýbání se zdrojům přerušovaného světla. Cílem antiepileptik je potlačit záchvat, ovšem bez neúnosných vedlejších účinků léku. Volba antiepileptik je vždy závislá na typu záchvatů a individuální dispozici nemocného dítěte. Dobrá zpráva: léčba je účinná u 60 - 70 % dětí, první lék zabere u 50-55 %, druhý u dalších 10-15 %. Dlouhodobě zůstává bez záchvatů zhruba 70 % nemocných, přičemž dokonce 50 % léčbu ukončí. Na druhé straně je tu ale třetina případů zcela rezistentních k léčbě. Někdy je nutná kombinace dvou léků. Léky se podávají většinou aspoň dva roky, někdy se maminky musejí připravit na celoživotní terapii.

Epilepsie a škola

Pokud máte doma dítě trpící epilepsií, pak asi víte, že když se chce, jde všechno. Když ale chybí pochopení a informovanost, je to horší. Epilepsie nevylučuje normální inteligenci a schopnosti. Většina dětí s epilepsií chodí do normální školy, kde obvykle dobře prospívají. Existují však důkazy, že neúměrný počet těchto dětí nepodává výkon podle svých schopností právě v důsledku strachu, úzkosti či nepochopení okolí. Příčinou může být i nedostatek spánku, nežádoucí účinky antiepileptik na psychiku dítěte nebo špatná motivace či přehnané ochranářství rodiny nebo učitele. Učitelé by neměli mít strach s takovým dítětem pracovat stejně jako s ostatními dětmi. Společenská izolace, nemístná legrace či omezování dětských aktivit jsou často pramenem dětské úzkosti.

Jak vypadá epileptický záchvat?

Je to přechodný stav, kdy abnormní výboje nervových buněk naruší normální činnost mozku. Vnější projevy jsou pestré. Příznaky mohou zahrnovat poruchy vědomí, pohybové projevy, poruchy v oblasti smyslů, případně vegetativního systému. Většinou přicházejí a končí náhle a mohou se objevovat izolovaně, nebo v nejrůznějších kombinacích. Existují záchvaty generalizované, provázené obvykle okamžitou poruchou vědomí. Asi nejznámějším generalizovaným záchvatem je „velký záchvat“ s tonickými a klonickými křečemi, který se projeví okamžitou ztrátou vědomí, pádem, prudkým propnutím trupu a končetin a následnými rytmickými záškuby celého těla, může dojít k pomočení a pokálení. Po záchvatu většinou následuje spánek. Dalším příkladem mohou být krátké zárazy v činnosti se ztrátou kontaktu s okolím. Od generalizovaných se liší ložiskové záchvaty, které probíhají buď bez poruchy vědomí, nebo s vědomím jen částečně zastřeným. Jejich příznaky jsou proměnlivé a závisejí na umístění epileptického ložiska. Nemocný může mít pocity brnění, znecitlivění, bolesti, zrakové či čichové, sluchové iluze nebo halucinace.

Rada odborníka: MUDr. Alexandra Vidnerová

Dítě je nutné sledovat po prvním záchvatu neurologem, provést kontrolu EEG, preventivní léčbu Diazepamem při výskytu teplot a zákaz očkování po posledním záchvatu. Nikdy se nedá dopředu přesně určit, zda bude dítě epileptikem. Jako příklad z praxe uvedu případ 16leté dívky, která byla od dvou let v péči neurologa pro velký záchvat grand mal. V 16 letech už tři roky neměla žádné záchvaty, proto byla hospitalizována k úpravě terapie. Všechny potřebné nálezy byly potěšující a terapie byla zčásti snížená nebo zcela vynechaná. Po  měsíci od propuštění začaly opět záchvaty a objevovaly se i několikrát do týdne. V této době jsem měla v ordinaci výskyt atypických meningitid, bez teplot. V prvním případě došlo k náhlé ztrátě vědomí po výrazné bolesti hlavy, ve druhém případě došlo k náhle vzniklé obrně horní končetiny a ve třetím případě – u výše uvedené epileptičky k výraznému zhoršení a nakupení záchvatů gran mal. U všech tří dívek se jednalo o zánět mozkových blan, který byl způsoben lymeskou boreliózou.

Rada autorek:

Dostalo vaše dítě generalizovaný záchvat? Jeho tělíčko ztuhlo, došlo k výkřiku a následnému pádu, dostavily se křeče a kvůli nedostatku kyslíku i zmodralo?
Většinou takový záchvat netrvá déle než 2 minuty. Co můžete udělat?
Chraňte dítě před úrazem, podložte mu hlavu, a jakmile to jde, přetočte dítě na bok s obličejem směřujícím k podložce. Zůstaňte u dítěte, dokud se plně nevzpamatuje. Neomezujte křečové pohyby, nedávejte mu nic do úst ani násilím neotvírejte ústa. Nedávejte mu nic pít. Lékaře volejte ihned v případě, že jde o první záchvat a příčina je neznámá nebo záchvat u již léčeného dítěte probíhá netypicky či déle než obvykle. Samozřejmě také volejte lékařskou pomoc v případě, když dojde k poranění.

Rady maminek:

Radka (32), dcera Karolína (9)

Dcerka je dlouhodobě léčena antiepileptiky a poslední záchvat měla asi před rokem. Zdálo by se, že můžeme být v klidu, ale nejsme, protože víme, že záchvat zase může přijít. Máme o ní přehnaný strach a stejný strach má i Karolínky učitelka ve školce, protože neví, jak by jí měla pomoci v případě záchvatu. Karolínka tedy nejezdí na výlety, na školu v přírodě, prostě nikam. Je tak stále víc izolovaná. Nemá skoro žádné kamarádky a děti se jí posmívají. Nevěděla jsem, co s tím dělat, tak jsem se obrátila na neurologické pracoviště na jedné pražské klinice, kde nám doporučili skvělého psychoterapeuta, který s Karolínkou pracuje, a vlastně i se mnou. Snad se to časem zlepší a přestanu mít o ní takový strach.

Jana (35), syn Mirek (8)

Když se u Mirka objevil první epileptický záchvat, myslela jsem, že je to konec světa. Ale pak jsem se rozhodla, že s tím budeme bojovat. Mirek má několik generalizovaných záchvatů za den, které provází bohužel i pomočení a pokálení. Je to pro naši rodinu velká zátěž, ale naštěstí mám silnou podporu u manžela. Kdybych ho neměla, nevím, jak bych to zvládala. Nechci, aby byl Mirek vyčleněn ze společnosti, má individuální vzdělávací plán a když chce být s kamarády, jdu s ním. Loni jsme ho dokonce poslali poprvé na letní tábor, kam jsem samozřejmě jela s ním, protože se mu musí téměř každý den prát. Ale nevzdávám se, a Mirek je taky pozitivně naladěný. Uvědomuje si, že to je náročné, ale má naštěstí veselou povahu, takže to zvládá s úsměvem. Někdy ho obdivuji. Na druhou stranu, v čem je jiný než ostatní kluci? Jen v tom, že má epilepsii, jinak je to chytrý a normální kluk, který se zajímá o všechno možné.