Mámo, kup mi pejska!
Kdo už má jedno či více dětí, dobře ví, že tohle přání jednoho dne přijde. Nejdřív jednou, a pak dítě začne o psovi (nebo jiném mazlíčkovi) mluvit intenzivně každý den. A je jenom na nás na rodičích, jestli povolíme a jeho touze podlehneme.

Kdo by se rád nepomazlil se štěňátkem nebo kotětem. Chundelatá kulička, která vám opětuje pozornost a zahrne vás láskou. Roztomilost sama. Mnozí rodiče si ovšem neuvědomují, že pořízení zvířete je velký zásah do chodu rodiny. Dítě přísahá, že se o mazlíčka bude starat, ale jen malé procento těchto slibů bývá naplněno. „Naše Terezka začala se žadoněním asi v pěti letech. Dlouho jsme odolávali, ale když začala chodit do školy, byla myšlenkou mít pejska úplně posedlá. Bláhově jsme si to s manželem odůvodnili tak, že ji tím naučíme zodpovědnosti a jako jedináček bude mít alespoň nějakého parťáka,“ vzpomíná čtyřicetiletá Marie, matka dnes již dvanáctileté dcery. „Už jsme ale nedomysleli, jaká je to past na nás s manželem. Ke všem povinnostem nám přibylo venčení, protože Terezka jde s Maxíkem ven maximálně jednou za den, někdy ani to ne. Postupně ji zájem o psa opustil a dneska je péče výhradně na nás,“ dodává.
Kdo bude třikrát denně venčit?
Když dítěti pořídíte psa, musíte předem počítat s tím, že ho pořizujete spíš sobě a že jde o dlouhodobý závazek. „Pes se běžně dožívá šestnácti let. Je dobré si dopředu zodpovědět pár klíčových otázek – kdo bude psa venčit (ráno odpoledne a večer), kdo bude kupovat krmivo, kdo ho bude cvičit a také kdo se o něj postará, až pojdete na dovolenou,“ doporučuje veterinář MVDr. Jindřich Poláček. Někteří rodiče se po těchto úvahách přikloní k jinému mazlíčkovi (morče, papoušek), který není na péči tak náročný a dá se vozit na víkendy v kleci s sebou. Je třeba si ale uvědomit, že i rybičky akvárku stojí nějaký čas a peníze.
Výběr mazlíčka a úskalí
U pejska je jednoznačně potřeba zvážit jeho rasu a velikost. Máte malý byt? Nemáte zahradu? Pak bude tak akorát malá psí rasa. Případně pak zvolit kočku, morče, králíka atp. Co se týká psů a koček, řešením je vybrat si mladé, ale dospělé zvíře z útulku, které je na děti zvyklé. Kočka vydrží v bytě sama celý den i více, ale není tak kontaktní jako pes. Morče a králík jsou méně komunikativní než psi, ale v podstatě jsou nenároční. Had vydrží bez péče i mnoho dní, ale potřebuje ke krmení pravidelně živé myši. Potkan je přítulný, učenlivý, ale dožívá se jen několika let, fretka je zase zapáchá… Každé zvíře má svoje nároky a je třeba pečlivě zvážit, jestli je dokážete uspokojit. Zvířecí útulky jsou plné vánočních dárků v podobě psů a koček, které obdarované děti omrzely a rodiče neměli chuť či kapacitu se o ně starat. Nedopusťte, aby to ve vašem případě skončilo podobně. Na druhou stranu zvířata mají pozitivní vliv na psychiku a dokážou u dětí rozvíjet empatii a předat celé rodině spoustu lásky.
Rady autorek Knihy o mateřství
Ivana: „Než jsme synům koupili potkany, které si moc přáli, probrali jsme s nimi všechny povinnosti, které je čekají. Kluci museli slíbit, že je budou dodržovat. Také jsme je upozornili, že se potkani nedožívají vysokého věku, a že s tím musí počítat. Od té doby máme dvojici potkanů už poněkolikáté, a i když jsou děti starší, pořád původní pravidla dodržují. Střídají se v čištění klece, v nákupu krmiva a podobně.“
Markéta: „Patříme mezi rodiče, kteří žadonění podlehli a dceři v devíti letech pořídili štěně. Naslibovala nám, že o něj bude pečovat, ale později její zájem o zvíře zcela opadnul a venčení zůstalo výhradně na nás. Kolikrát jsme litovali a snažili se ji všelijak motivovat, potom i zakazovat. Nic bohužel nepomohlo. Pejsek zůstal nakonec u dědy, který uvítal společnost, protože žije sám. Povinnost jsme přehodili na něj a víme, že to není úplně fér.“