Noční můry a děsy

Kde se berou?

Většina z nás si pod pojmem "noční můra" představí nějaký zlý sen, který spícího vyděsí uprostřed noci tak, že se po zbytek noci bojí usnout. Do určité míry je taková představa pravdivá. Jediné, v čem se maminky obecně mýlí, je rozdílnost dvou velice podobných spánkových poruch, a to nočních můr a nočních děsů. Jsou to dvě naprosto odlišné záležitosti, které sice spadají do tzv. parasomnie neboli poruch spánku a probouzení, ale noční děsy nejsou na rozdíl od nočních můr klasickými sny a lze je pokládat za dočasnou poruchu nervového systému.

Noční děsy

Objevují se brzy po usnutí, obvykle do půlhodiny a mají krátké trvání (asi 1-2 minuty, nikdy ne déle než 10 minut) a dítě se z nich většinou okamžitě probudí. Vyskytují se nejčastěji v dětství a jsou charakteristické svou neovladatelnou výbušností. I proto mohou leckterou maminku vyděsit. Vyvolávají u dítěte silnou úzkost a paniku, srdeční tep se zvýší až na 200 úderů za minutu, přidávají se chaotické pohyby končetin či výkřiky a pláč. Dítě může dokonce "putovat" po místnosti, aby uteklo, ale spíše svůj pokoj neopouští. Ráno si dítě na nic nepamatuje. Porucha postihne dítě obvykle mezi 4.-12. rokem a pak spontánně vymizí. Výskyt nočních děsů se předpokládá asi u 1-6 % dětí. Tato porucha má blízko k poruše známé pod pojmem "náměsíčnost".

Noční můry

Podobají se úzkostným snům a dostavují se během tzv. REM spánku, kdy člověk nejčastěji sní, zpravidla tedy v druhé polovině noci. Obsah těchto snů bývá bohatší a taky si je děti více pamatují. Téměř vždy jde o komplikovaný sen, který je stále děsivější, až vede k probuzení. Po něm se ale dítě (nebo i dospělý) poměrně rychle orientuje a je dokonce schopno svůj sen vyprávět. Pravda, pak se dost často bojí znova usnout. Noční můry postihují 10-15 % dětí ve věku 3-5 let. Důležité je, aby si rodiče uvědomili, že není potřeba panikařit, jde o jev, který je spojen s určitou fází emočního vývoje, a proto není důvod k větším obavám.

Co je spustí a dá se jim zabránit?

U malých dětí do 6 let věku jde o běžnou fyziologickou záležitost, která se postupně vytrácí. U starších dětí je mohou spouštět všechny náročné situace, velké změny, starosti, stresy, smutky, smrt někoho blízkého, ale i špatná známka ve škole, pokud se na známky doma klade velký význam. Může je přivodit i nemoc doprovázená horečkou, nepříznivé nebo vedlejší účinky léků, dokonce i jídlo před spaním, protože to zvyšuje činnost metabolismu a tím i činnost mozku. Noční můry vás nemusí moc trápit, dítě si vlastně takovým nepříjemným snem odžívá nově nabyté zkušenosti a vyrovnává se s něčím, co je neznámé, co neumí zařadit a co jej tedy ohrožuje. Rozhodně ale berte sny vašich dětí vážně, na druhou stranu je hned nemusíte považovat za duševní či jinou poruchu. Stejně tak nenuťte dítě, aby vám sen vyprávělo, když samo nechce. Jeho slovní zásoba stejně není dostatečná; maximálně tedy zkuste, aby jej namalovalo.

Rada autorek:

Když si nevíte rady s nočními děsy a můrami, obraťte se na svého pediatra nebo na dětského psychologa. U nočních děsů se někdy doporučuje i neurologické vyšetření, vyšetření EEG a podle nálezu i přechodná terapie. Hlavně se ale zamyslete sami, co vaše dítě dělá, především těsně před spaním, co vlastně celý den prožilo. Vždyť si vzpomeňte sami na sebe – nestává se vám to taky? Jste doma sama, vše jste si udělala a večer jste se chtěla dívat na „divočejší“ detektivku. A co se vám k ránu pak zdálo za divný sen, že jste se probudila celá zpocená. Nebo nějaký škaredý prožitek během dne, na který stále myslíte, pak se vám také asi moc dobře nespalo. Z toho vyplývá, že to, co prožíváte vy, prožívá i vaše dítě. Proto s ním stále mluvte, při špatném zážitku vše proberte a vysvětlete. Je nutné, aby na to dítě už nemyslelo. Večer ho co nejvíce zklidněte, tedy žádné drastické hry a filmy.

Rady maminek a tatínků:

Maminka Ivana (42), syn Rafael (12)

Noční můry se u syna objevují už od malička.  Vždy se mi podařilo ho z nich probudit a ráno jsme vždycky jeho noční sen probírali. Zeptala jsem se dětského psychologa, zda je to normální, a ten mi řekl, že ano. Zjistil, že je syn citlivější než ostatní děti a také že má nižší sebedůvěru. Kromě toho má Rafael velkou fantazii a hodně a rád čte různé fantastické příběhy. Když byl menší, trpělivě jsem mu vysvětlovala, že ten sen není doopravdy, že to, co se mu zdálo, není pravdivé, a že tedy nemusí mít strach. Teď už se tak často u něj noční můry nevyskytují, ale když už ano, pak většinou po nějakém psychicky náročném dni nebo zážitku, třeba po kině nebo po delší době hraní na počítači.

Maminka Jitka (37), syn Vašík (7)

Když byly Vašíkovi 4 roky, jednou v noci jsem se strašně vyděsila.  Z jeho postýlky se ozýval strašný pláč, křik a když jsem vešla do pokojíčku, myslela jsem, že se dočista zbláznil. Ručičkami máchal do všech stran, kopal mě nožičkami, vypadal jak nepříčetný. Snažila jsem se ho uklidnit, probudit, vůbec to nešlo, nechtěl se dát ani chytit… srdíčko mu bušilo jak o závod a já si říkala, panebože, co to je?? Paní doktorka nám řekla, když jsme za ní druhý den zašli, že jde pravděpodobně o noční děsy, které se objevují právě kolem čtvrtého roku a že mohou trvat až třeba do dvanácti let. Vašík si ráno vůbec na nic nepamatoval, když jsem se ho zeptala, co se mu ošklivého zdálo, nedokázal odpovědět. Paní doktorka mi také řekla, že jde o dočasnou poruchu nervového systému a že by měla časem vymizet. Vašíkovi je už sedm a čas od času se noční děsy objeví, stejně intenzivní jako tehdy poprvé. Z jeho okolí jsem odstranila všechno, co by ho mohlo zranit, v posteli má jen plyšové hračky a dokonce ani autíčka tam nenechávám. Co kdyby. Tak jen doufám, že tyhle noční děsy opravdu jednou zmizí a už se nevrátí.